Vtipy o Bohu

Přijde muž k Bohu a ptá se jej: „Bože, co je to pro Tebe jeden rok?“ „Jeden rok je pro mě jako jedna vteřina.“ „A Bože, co je to pro tebe jeden milion?“ „Jeden milion je pro mě jako jeden halíř.“ odpoví Bůh. „Bože a dal bys mi jeden halíř?“ „Jistě, počkej pět minut!“

Čtyři jeptišky tragicky zahynou při leteckém neštěstí. Dojdou až před nebeskou bránu a tam na ně již čeká svatý Petr se svou kontrolní, vstupní otázkou, zda-li se některá z jeptišek kdy dotkla mužského přirození. První jeptiška, sestra Božena, sklopí hlavu a přizná, že jednou pánský úd viděla. Svatý Petr jí na ta slova přikáže vypláchnout si oči svěcenou vodou. Pak přikročí k druhé jeptišce a ptá se, zda ona měla co kdy dočinění s pánským přirozením? I druhá jeptiška není zcela bez viny a přizná, že se mužského údu dotkla rukou. Svatý Petr ji pošle umýt si ruce ve svěcené vodě. V tu chvíli se začne jeptiška, čtvrtá v řadě, drát na místo třetí jeptišky a prosebně se žádá: "Mohla bych si s dovolením vykloktat dřív, než si v tom sestra Anežka umyje prdel?"

V křesťanském rozhlasovém vysílání, do prostoru, určeného pro dotazy posluchačů, zavolá mladík:"Dobrej,mám dotaz, jestli v rajské zahradě měli houbičky?" Moderátor: "V rajské zahradě bylo všechno i houby." Mladík: "Taky lysohlávky?" Moderátor: "Všechno, takže i lysohlávky." Mladík: " Tak dobrý, teď už chápu toho mluvícího hada."

Přijde Schwarzenberg k nebeské bráně a směje se od ucha k uchu. „Čemu se tak směješ, kníže?“ nechápe jeho veselí svatý Petr. „Dole máme jednání vlády a oni si myslí, že jsem zase usnul!“

Přijdou tři kamarádi do nebe a svatý Petr se jich u brány ptá, co by nejraději slyšeli na svém pohřbu. První odpoví, že by rád slyšel, jaký byl skvělý lékař a dobrý otec a manžel. Druhý chce slyšet, že byl statečným policistou a zachránil spousty životů. „A ty? Co chceš slyšet ty?“ ptá se svatý Petr posledního z nich. „Já bych chtěl, aby moji pozůstalí řekli: Jé hele, on je živej!“

Nad dveřmi synagogy visí cedulka, na které je napsáno: „Vstup do synagogy bez pokrývky hlavy je stejný hřích, jako cizoložství.“ Po týdnu kdosi pod cedulku připíše: „Zkusil jsem obojí, nedá se srovnávat.“

„Pane Bože, proč, za co mě tolik trestáš? Chalupa mi vyhořela durch, žena mi utekla, práci jsem ztratil, Bože řekni mi, proč?“ naříká chlap před oltářem, když vtom k němu promluví hlas shůry: „Vlastně ani nevím, jen mě tak nějak sereš.“

Bůh stvořil svět za jediný den, zbylých pět dní tvořil Chucka Norrise podle návodu, který mu dal.

Postarší manželský pár si vyrazí na dovolenou do Izraele, když však vtom nebohá žena zemře. Muž se jde zeptat do pohřební služby, co a jak a zaměstnanec mu vysvětluje: „Necháte-li ji převézt zpět do Čech, bude vás to stát 30 000 korun, ale jestli ji pohřbíte zde, bude to za 5 000 korun. Vdovec chvíli váhá, ale nakonec se rozhodne pro převoz. „Jste si tím určitě jistý, pane? Převoz je opravdu velmi drahá záležitost.“ „Jsem, podívejte, před 2000 lety jste tu pochovávali chlápka a ten vám za tři dny vstal z hrobu a já nemám zapotřebí nic riskovat.“

Bůh řekl muži, že mu splní dvě přání. Muž si bez dlouhého váhání přál „to nejlepší víno a tu nejlepší ženu.“ V mžiku měl v ruce láhev nejlepšího vína a po boku Matku Terezu. Z toho plyne poučení: Buď konkrétní!

Chuck Norris nemusí chodit do kostela, Chuck Norris si prostě věří.

Mladý pár, těsně před svatbou zahyne při autonehodě. Oba vystoupají do nebe a hned se ptají svatého Petra, zda je možné se v nebi vzít? "No, to jsme tu ještě neměli, počkejte, zeptám se." a na ta slova odejde. Snoubenci čekají týden, měsíc, dva, tři, když se objeví spokojený svatý Petr a říká jim: "Je to zařízené, můžete se vzít." Chlaec, zmožený dlouhým čekáním se ptá svatého Petra: "A Petře, kdyby nám to nevyšlo, je tu nějaká možnost, dát se rozvést?" To se svatý Petr dopálí a zahaleká: "To teda nebyla, čtvrt roku chodím po nebi, abych našel kněze a vy si myslíte, že jen tak najdu právníka?"

Domluví se dva staří kamarádi, že ten, který umře první, přijde tomu druhému říct, jaké to tam nahoře je. Jednoho dne zaklepe duch jednoho z kamarádů na přítelovo okno, ten otevře a napjatě poslouchá, jaké zprávy přítel nese ze záhrobí: „Je to slast Rudolfe, je tam teplo, moře, vzbudím se, posnídám nějakou lehkou zeleninku a až do oběda souložím, tak si dám salát a zase souložím, až do večeře, k večeři mám pak nějakou mrkev nebo jablko a souložím, dokud neusnu.“ „No né, Karle, takové je to tedy v nebi?“ diví se Rudolf. „Ale já nejsem v nebi, já jsem se reinkarnoval a jsem králík v Austrálii.“

Poté, co Bůh stvoří ženu, svolá odborníky, aby mu ji zhodnotily. Architekt nesouhlasně kroutí hlavou a říká, že ty balkony co nevidět spadnou. Hygienikovi e zase nepozdává přílišná blízkost zábavního parku od záchodků. Zámečník se vyloženě vysmívá, že takovýto zámek lze odemknout každým klíčem… Jediný spokojený je truhlář, ženu obchází a mručí si: „Dobré, dobré to je, dá se to hoblovat z obou stran.“

Modlí se v synagoze Kohn, oblečený do krásné nové kožešiny a vedle něj Roubíček v ošuntělém pláštíku. Kohn: „Dají mi pane Bože kšeft za sto tisíc, dají mi pane Bože ten kšeft, prosím…“ Vedle Kohna šeptá Roubíček: „Dají mi Bože obchod za tisícovku, dají mi pane Bože vydělat tisíc korun…“ Po chvíli se Kohn zvedne, vytáhne z portmonky tisícovku a říká: „Tady mají Roubíček a nerozptylují mi dál Hospodina.“

Jaký je výraz naprosté nedůvěry v boží všemohoucnost? Neprůstřelné třípalcové sklo na papamobilu.

Chuck Norris nevěří v Boha, ale Bůh věří v Chucka Norrise.

Znáte ten pocit, když pro něco jdete a záhy zapomenete, pro co? Tak to Bůh hraje Sims a právě dal zrušit akci.

Dvě jeptišky přijdou do řeznictví: "dvě klobásy, prosím", žádá jedna. Druhá do ní strčí: "Vezmi tři, jednu sníme."

Sedí děda v kostele a rozpráví s Bohem: „Bože, čím budu v příštím životě?“ „Budeš fotbalistou.“ odvětí vševědoucí Bůh, ale dědovi se jeho odpověď moc nepozdává: „Ale vždyť já jsem nikdy kopanou nehrál!“ „Tak to začni trénovat, za týden máš první zápas!“

Bůh řekl: „Budiž světlo!“ a Chuck Norris na to: „Nejdřív popros!“

Potká farář malého chlapce a ptá se ho, kudy se dostane na poštu. Chlapec mu ukáže cestu, farář poděkuje a připojí pozvánku, na večerní mši, kde bude vykládat lidem, jak se mohou dostat do nebe. „Já nepřijdu“ odmítne chlapec „vždyť vy netrefíte ani na poštu.“

Mnich se rozhodne podstoupit těžkou zkoušku mlčenlivosti, kdy je mu povoleno říct pouze dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech je pozván na audienci k představenému kláštera a smí promluvit. Řekne tedy: „špatné jídlo.“ Kněz mu pokyne, aby odešel, a mnich zmizí. Za dalších deset let přijde další audience u představeného a mnich povídá: „Děravá střecha.“ Nato mu představný pokyne a mnich odchází na dalších deset let. Po deseti letech, když mnich znovu stojí před svým představeným, říká: „Jdu pryč!“ Představený se ani moc nepodiví a odpoví mu: „No konečně, co jsi tady, pořád si jen stěžuješ.“

Dneska budete vybírat do kasičky hned při příchodu, říká kněz babičce Benešové, která má na starosti vybírání peněz. „Ale jak to? Vždycky se vybíralo na konci mše.“ „Protože dneska hodlám kázat o šetření.“

Leží babička a dědeček v nebi na pláži, popíjejí mojito relaxují a užívají pohody. Na to dědeček vstane a babičce natáhne pár facek. Babička "No dědku co blázníš." A děda na to: "To máš za tu tvoji zdravou stravu, kdyby jí nebylo už jsem mu mohli být před 10-ti lety."

Svatý Josef ráno prochází domem, ale nevšimne si prahu a ukopne si palec: „Ježíši Kriste!“ Zatím si v ložnici pochvaluje těhotná Marie: „No vida, to je jméno, a ne Hugo!“

Farář, na konci mše ještě vzkáže svým ovečkám: „Příští týden budu kázat o lži, přečtěte si prosím 17 kapitolu z Marka.“ Za týden se opět všichni sejdou v kostele a kněz se ptá, kdo si přečetl 17 kapitolu Marka? Zvednou se poslušně všechny ruce a kněz uspokojeně pronese: „Marek má 16 kapitol, začněme tedy mluvit o lži.“

Přijde papež do nebe a u nebeské brány je svatým Petrem vyzván k identifikaci. „Já jsem papež!“ „Papež? Nikoho, s tímhle jménem tu seznamech nemám.“ „Já jsem zástupce boží na Zemi.“ vysvětluje papež. „Ale Bůh nemá na Zemi žádné zástupce. Jdu se zeptat svého Pána, jestli o tom něco ví.“ a odejde. Vysvětlí Bohu, že před branou stojí chlápek, který se vydává za jeho posla na Zemi, tak jestli o tom něco neví, ale Bůh netuší, kdo by ten divný muž mohl být. Nechá si proto zavolat syna, třeba ten bude vědět něco víc. Ježíš si sice nevzpomíná, ale vyjde před bránu, prohodit pár slov s tím podivínem. Po chvíli se vrátí a směje se, až se za břicho popadá. „Co se děje, synu? Víš, kdo je to?“ „Tati, pamatuješ si, jak jsem před více, než 2000 lety založili ten rybářský spolek? Tak ten pořád existuje!“

Bill Clinton, Al Gore a Václav Klaus zemřou při leteckém neštěstí a jejich duše putují k jejich stvořiteli, Bohu. Bůh nejprve vyzve Al Gora, aby řekl, co po sobě na zemi zanechal? Al odpověděl, že Země má ze všeho nejdůležitější význam a její ochrana a ekologie byly hlavními smysly jeho života. „Líbí se mi, jakým způsobem smýšlíš, pojď a posaď se po mé levici. Poté se Bůh otočil na Clintona a říká: „A co jsi po sobě zanechal na Zemi ty, synu?“ „Pro mě bylo nejdůležitější nechat lidem jejich svobodu a možnost svobodné volby, to bylo mé hlavní krédo.“ „Líbí se mi, jakým způsobem uvažuješ synu, posaď se po mé pravici.“ Nakonec se Bůh podíval na Václava Klause, který ho rozhořčeně pozoruje a ptá se ho: „Co tě trápí, synu?“ „To, že mi sedíš židli!“

Přijde muž ke zpovědi a kaje se: „Svatý otče, já stále mluvím sprostě.“ „Tak až budeš chtít říct příště nějaké sprosté slovo, řekni místo toho třeba slovíčko had.“ Radí kněz hříšníkovi. „Had? Do píči, a kde?“

Autobus české fotbalové reprezentace má nehodu a všichni fotbalisti v čele s trenérem se odebírají k nebeské bráně. Tam se jich už svatý Petr ptá, co jsou zač. „My jsme fotbalisti, hlásí trenér.“ „Tak to je mi líto, fotbalisty nebereme, fotbalistů máme v nebi už plno.“ Na ta slova fotbalisti smutně svěsí hlavy a jdou pryč. Svatému Petrovi se jich zželí a proto se jich ještě zeptá a odkud kluci jsou? „My jsme Češi!“ hlásí hrdě sportovci. „Tak pojďte chlapci, vždyť vy vlastně ani nejste žádní fotbalisti.“

Jeptiška se u zpovědi přizná knězi, že pod jeptišským rouchem nenosí kalhotky. „Ajajaj, sestro, to budou dva Otčenáše a cestou k oltáři devět kotrmelců!“

Bůh ve zkouškovém období sešle na zem anděla, aby mu mohl poreferovat, jak se studenti připravují na zkoušky. Anděl se vrátí do nebe a hlásí: „Architekti začali číst skripta, ekonomové si podtrhávají výpisky a právníci pijí.“ Po týdnu se zvědavý Bůh rozhodne, že revizi zopakuje a znovu vyšle anděla. Ten pak hlásí: „Architekti si opakují, ekonomové čtou skripta a právníci pijí a tančí!“ Za týden, když už se zkouškové období chýlí ke konci se Bůh rozhodne svou kontrolu mezi studenty zopakovat a od anděla pak poslouchá zprávu: „Architekti mají po zkouškách a polovina prospěla, ekonomové si opakují poslední otázky a právníci se modlí.“ „Modlí, říkáš, Gabrieli? Tak to jim pomůžeme!“